Historie Aleppa

Aleppo (arabsky Halab) stálo na křižovatce obchodních cest mezi Evropou a Asií, vedoucích přes Sýrii, už ve 3. tisíciletí př.n.l. Je to největší město v Sýrii a nachází se na náhorní plošině v severozápadní části země, asi 100 kilometrů východně od Středozemního moře. Díky své poloze se již ve starověku stalo centrem mezinárodního obchodu. Je považováno za jedno z nejstarších nepřetržitě obydlených měst na světě. Za Seleukovců ve 3. tisíciletí př.nl. se nazývalo Beroea. Poté jim prošli Římané, Sasánovci, Ajúbovci či nechvalní Mongolové, kteří město zpustošili.

Až za Osmanů ve 16. století došlo v Aleppu k trvalejšímu obnovení jeho ekonomické činnosti, kterou město ztratilo během několika staletí plných plenění a náznaků oprášrení dřívější slávy. Tato důležitost města je dodnes ztělesněna v majestátnosti historické citadely a blízkého tržiště. Tady se obchodovalo s perským hedvábím a indickým kořením, které sem dovážely karavany ze Střední Asie. Zároveň se zde začalo obchodovat i se syrskými produkty jako tkané látky, mýdla, barvy, kůže, vlna, bavlna, zelenina, ovoce a ořechy. Město se díky mezinárodnímu obchodu rozrůstalo. Pro obchodníky se zde budovaly karavanseráje (hotely a sklady pro obchodníky). Aleppo se stalo třetím největším městem v Osmanské říši a hostilo velký počet evropských obchodníků, byly zde i evropské konzuláty a obchodní kanceláře.

Avšak po rozvoji námořní a vlakové dopravy a úpadku výroby perského hedvábí důležitost města v polovině 18. století pro Osmanskou říši částečně poklesla.

Aleppo se stalo součástí Syrské arabské republiky v roce 1924. Historická část města je od roku 1986 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Během bojů v letech 2012-2016 bylo město velmi silně poničeno.